sobota 20. ledna 2018

Jak jsem se dostala k atentátu na Heydricha + sbírka knih a dokumentů

 Dnes jsem se rozhodla vás opět pustit do takový třináctý komnaty, můžem tomu říkat, ačkoliv to zas takový tajemství není. Má rodina i přátelé se už smířili s tím, že atentátem žiju a možná i někteří z vás si tady moji vášně všimli. A řekla jsem si, že by možná bylo fajn vám povyprávět o tom, jak jsem se vůbec k atentátu dostala a co mě na něm tak přitahuje.

 Jestli teď čekáte ňákej velkej román plnej metafor a hroznýho vzrušení, tak vás bohužel zklamu. Začalo to totiž naprosto nevinně. Byla jsem v osmý třídě a právě jsme brali 2SV. Abych pravdu řekla, tak jsem o historii ráda poslouchala, ale vůbec jsem ji neuměla a byla jsem ráda, když jsem testy nahnala na trojku. A jednou jsme začali probírat operaci Anthropoid a celkově parašutisty. Popravdě řečeno mě to v tý době moc nebralo. Dokonce jsme z toho psali test a já si teď nejsem úplně jistá, jestli jsem dostala čtyřku nebo pětku, ale nebylo to hezký. Pak jsem na chvilku parašutisty zas vypustila, ale jednoho dne jsem něco hledala v sešitě a zrovna jsem ho otevřela na zápisku o Anthropoidu. Ani nevím, proč mě to napadlo, ale rozhodla jsem se, že si Anthropoid vygoogluju.



 A v tu chvíli to začalo. Celý večer jsem pak strávila tím, že jsem si o klukách (chápejte o Honzovi Kubišovi a Pepkovi Gabčíkovi) četla různý články a zjišťovala si víc. A říkala jsem si tyvole, to jsou frajeři. A rozhodla jsem se, že se o to začnu zajímat víc, protože to je hrozně zajímavý téma. Začala jsem nakupovat knížky, jak v knihkupectvích, tak v antikvariátech, tiskla jsem dokumenty, nakupovala časopisy, zkrátka jsem tomu úplně propadla. Pak k Anthropoidu přibyl i Tin, Silver A, Silver B a další parašutistický skupiny.

 Je třeba říct, že moje rodina to ze začátku úplně nebrala. Říkali, že jsem morbidní a tak, ale teď si už na to zvykli (aby ne za tolik let) a dokonce bych řekla, že mě i podporují a s ochotou si prohlíží knížky, co jsem si právě koupila. A přátelé, tak ti ví, jak na mě. Stačí aby se kluci v televizi jen mihli, když je třeba výročí a oni mi to už fotí a posílají na messenger. 

 Ačkoliv se o tohle téma zajímám už zhruba 7 let, tak mě to stále baví a stále nacházím nové věci a fakta. A baví mě to víc než cokoliv jinýho. Musím říct, že i když to je docela narcistický, tak jsem na sebe hrdá, že jsem v tak relativně mladým věku našla něco tak důležitýho o co se zajímám až do dospělosti.

 Jak jsem už zmínila, tak mám mnoho knížek, časopisů a jiných dokumentů týkajících se atentátu a aby tenhle článek nebyl tak ,,suchej", tak jsem se rozhodla vás pustit do mýho království!

 Už od začátku jsem měla jasno v tom, že atentátu bude patřit celá jedna polička, což jak vidíte, jsem dodržela. I když si začínám myslet, že jestli seženu ještě několik knih, tak už je nebudu mít kam dát a budu potřebovat další poličku. Jak vidíte, tak jsem ostatní poličky, respektive knihy, zamazala, protože prohlídku mojí knihovny si dáme až někdy jindy.



 Začneme úplným předkem, kde se nachází knihy, který mají buď blbou velikost, že se nevlezou dozadu nebo jsou moc malý, takže by akorát zapadly. Dole se nachází Atentát na Heydricha od Františka Emmerta. Tahle knížka obsahuje i různý rekvizity a artefakty. Na něm je komiks Češi 1942, pak knížka od Paměti národa konkrétně Atentát na Heydricha - sedmdesát příběhů Paměti národa. Následující tři knihy jsou všechny z antikvariátů - Akce atentát od Jaroslava Čvančary je tvořena fotkami, Konec černého vraha od Petra Kettnera (teď už se dá koupit nový vydání) je asi nejstarší knížkou, kterou vlastním (taky to z ní jde cítit) a nakonec Dal signál k atentátu na Heydricha od Petra Kubánka, která je zaměřena na Josefa Valčíka. Doskočiště protektorát od Blanky Neradové se zaměřuje na všechny parašutistický skupiny na území protektorátu. Následující knihy jsou opět z antikvariátů. Nikdo nás nezastaví od Jiřího Šolce jsem sháněla strašně těžce několik měsíců. Na ní je ještě brožurka z krypty. Pak brožurka o Lidicích. Úder z Londýna od Calluma MacDonalda a Bomba pro Heydricha od Hamšíka a Pražáka. Nakonec se tam nachází Pannwitzova zpráva o atentátu na Heydricha, která je z normálního knihkupectví.


 Začneme dvěma průvodci. První je Protektorátem po stopách parašutistů od Pavla Šmejkala a druhá je Průvodce protektorátní Prahou od Jiřího Padevěta, kterou jsem kupovala v antikvariátu. Dalšími docela těžce sháněnými knihami jsou svazky Atentát na Reinharda Heydricha a druhé stanné právo na území tzv. protektorátu Čechy a Moravy od Vojtěcha Šustka se kterým jsem si mimochodem vyměnila pár emailů a je to moc milý pán. Díky němu jsem i získala první svazek, který byl již všude vyprodaný a zároveň mi i poslal pár svých dokumentů a prací o parašutistech. Další (a ne poslední) knihou od Jiřího Padevěta je Dotek Anthropoidu, která je naprosto skvěle udělaná a obsahuje skvělé fotky. Atentát na Reinharda Heydricha od Miroslava Ivanova mám dvakrát, tento je starší a našel ho člen mojí rodiny na půdě.



 HHhH (neboli Himmlerův mozek se jmenuje Heydricha, v ČR Smrtihlav) od Laurenta Bineta je knížka, která se mi moc líbila. Dále Akce Heydrich od Karla Sýse v novým vydání. V zatáčkách od Hynka Jurmana mám i s podpisem a věnováním. Narozen na popravišti je knížka od Vratislava Ebra, což je syn Valčíkovy sestry, který přežil válku a byl ušetřen. Atentát na Reinharda Heydricha od Miroslava Ivanova jsem už zmínila, tenhle je z antikvariátu. Další knížka od muže se kterým jsem si mohla vyměnit pár emailů a to konkrétně s Jiřím Šulcem, který napsal Dva proti říši. Smrt v Praze od Hellmuta G. Haasise se mi taky moc líbila. Tři cesty k smrti od Jaroslava Andrejse jsou z antikvariátu a ačkoliv jsem člověk, co něco vydrží, tak na obálku týhle knihy se prostě dívat nedokážu. Dalším průvodcem, kterej vlastním je Průvodce Anthropoid od dvojice Padevět Šmejkal. Poslední knihou z antikvariátu je Špión, jemuž nevěřili od Františka Moravce. Knížka napravo, která moc nejde vidět je Provedu! od Martina X.



 Nakonec tady jsou knížky, který nemůžou stát, protože jsou až moc velký a zabírají nejvíc místa. Nahoře se nachází noviny Lidový noviny, který se nějakou dobu věnovali právě atentátu. Pod nimi se nachází životopis Jana Kubiše - Nezastaví mne ani to nejhorší od Eduarda Stehlíka (spolupracoval i Jaroslav Čvančara) a Protektorát 1939 - 1945, která obsahuje přes 69 artefaktů protektorátní doby. Tyhle dvě knížky jsou nejnovější, který vlastním.
 Dále tam je Anthropoid - Příběh československých vlastenců od Jaroslava Čvančary, která je plná dosud nezveřejněných fotek. Co se nachází níž se dozvíte za chvíli.



 Seriál Heydrich: Atentát na kata z Lidových novin. Vedle mapa, kterou si můžete zdarma vzít v kryptě.



 Reflex mám nakopírovaný a svázaný do sešitu.



 Mám tam měkký karisblok na kterej jsem si přilepila obrázek, kterej jsem před několika lety malovala. Tam se nachází například vstupenky na výstavu Tváře neznámých, pohledy z krypty a výtržky z časopisů či novin. Na úplným spodku mám časopisy vcelku, který se buď zaměřují celkově na Anthropoid nebo na protektorát.









 Věcmi mimo knihy či dokumenty, který vlastním je pohled, obálka a známka k výročím Anthropoidu.



 Největší poklad, kterej vlastním jsem si nechala na úplnej konec. Jde totiž o svázaný originální časopis Ahoj z celého roku 1942.






PS: Omlouvám se na předposlední fotce, že tam jde vidět balík se senem. Nějak jsem si toho všimla, až když jsem tenhle článek psala.

3 komentáře:

  1. Já myslím, že je skvělé, že sis našla nějakou část dějin, která tě tak moc zaujala :) Úplně zírám, kolik materiálů se za 7 let posbírala, je to až neuvěřitelný a je vidět, že tě téma opravdu baví :)

    Another Dominika

    OdpovědětVymazat
  2. Mně dějepis nebavil celkově. A světovky už vůbec ne. Popravdě do teď v tom dost plavu, ALE! když už mě něco zaujme z minulosti, tak o tom musím vědět všechno!

    Myslím, že Anthropoid byl tvůj osud, pokud si se dostala k tomu takto.
    Tyjo, hrozně si mě motivovala o tom taky teď študovat víc. :D

    OdpovědětVymazat
  3. Vidím, že jsi do tohoto tématu opravdu zapálená. Já ráda navštěvuju různá válečná a tanková muzea. Ale radši se do toho moc nepotápím protože je to na můj slabý žaludek moc. Celkově války úplně nedávám a WWII ze všeho nejvíc. Historii znám, myslím, docela dobře. Ale přece jenom to není období, na které by chtěl někdo vzpomínat. Každopádně je třeba myslet na hrdiny té doby. Byli to opravdu frajeři. :-)

    OdpovědětVymazat