DEPRESE

By Karolína - 21:33:00



 Nikdy jsem o tomhle tématu takhle veřejně nemluvila. Ale řekla jsem si, že je načase to ze sebe vypustit. Depresemi trpí mnoho lidí, málokdo z nich to ale přizná. Mladí lidi se v depresích topí, aniž by o tom vědělo jejich okolí a často to zachází do takových extrémů jako jsou sebevraždy.

 Rozhodla jsem se tenhle článek sepsat hlavně kvůli smrti Jonghyuna ze skupiny SHINee o čemž jsem psala tady. Jonghyun se totiž právě kvůli depresím zabil.

 Jsou to už 3 roky a půl, co jsem zažívala fakt těžký období. A nikdy jsem o tom nemluvila. Až doteď. Pár dní po začátku druháku jsem se dozvěděla, že mi umřel kamarád.

 Bylo to jako blesk z čistýho nebe. Měla jsem u sebe zrovna sestřenku, když jsem to uviděla na facebooku. V první chvíli jsem vůbec nevěděla, jestli to je pravda nebo špatnej vtip. Jenže o nějakou dobu později začaly na povrch vycházet další fakta a já si pomalu uvědomovala, že je pryč.

 Navždy.

 Najednou jsem měla v srdci prázdný místo, který neměl, kdo zaplnit. Probrečela jsem to ve velkým. Brečela jsem několik týdnů a pořád to bolelo. Ta bolest prostě neodcházela. A když jsem se uklidnila, tak se mi začal v hlavě ozývat jeho hlas. Říkal, že chce další léto pracovat ve Španělsku. Říkal, že chce vidět Grand Canyon a Amazonii.

 A najednou všechny jeho sny a plány byly pryč.

 Stejně jako on.

 A já se trápila. Trápila jsem se dlouhý dlouhý měsíce, aniž bych o tom někomu řekla. Neměla jsem nikoho, kdo by mi pomohl ani mě podpořil. Bála jsem se, že když to někomu řeknu, tak se mi vysměje. Vykašle se na mě. A tak jsem to raději v sobě dusila.

 Prvních pár týdnů bylo naplněných jen bolestí a smutkem. Jenže pak se všechno začalo hroutit. Celej můj život se začal rozpadat od základů.

 Začala jsem propadat silným depkám. Neustále jsem si říkala, proč umírají tak mladí lidé? Proč tenhle svět opouštějí hodní lidé se srdcem na pravým místě? Proč odchází lidé, kteří mají celý život před sebou?

 Proč?

 Proč?

 Ale odpověď jsem nenacházela.

 Začala jsem neskutečně přibírat (bohužel patřím mezi ten typ lidí, kteří když trpí, tak jí), v očích jsem měla mrtvej pohled a neleskly se mi tolik jako dřív. Špatná nálada se mnou byla 24 hodin 7 dní v tejdnu.

 Jenže mi pořád nikdo nepomáhal.

 A tak jsem se rozhodla vzít všechno do vlastních rukou. Bohužel. Kolikrát si říkám, abych to tehdá raději neudělala.

 V hlavě jsem si milionkrát říkala, že chci umřít.

 Tuhle větu jsem slyšela denně několikrát a nemohla jsem se jí zbavit.

 A jediný, co mi od bolesti pomáhalo, byla žiletka. Ano, řezala jsem se. Ještě dnes se to stydím přiznat, ale ačkoliv to zní absurdně, tak to pro mě byla jediná úniková cesta od bolesti. Žiletkou to totiž nebolelo. Všechno bolelo míň než ta bolest a zármutek v srdci. Přišlo mi, že ve chvíli, kdy jsem sáhla po žiletce, tak všechna bolest unikla. Jakoby z mýho těla vyfučela.

 A takhle to šlo několik měsíců. A nikdo si pořád ničeho nevšiml.

 A pak najednou bylo dobře.

 Depka zmizela. Žiletku jsem vyhodila. A ačkoliv ta bolest někde pořád byla, tak už byla malá.

 A mně jako vzpomínka na tu těžkou dobu zbyla jen jedna malá jizva.

 Tenhle celej článek je pro mě osobně takovým velkým coming outem když to tak řeknu. Byla jsem mladá a bolest byla silnější než vůle. Každej z nás si ale něčím prošel a já bych tímhle ráda varovala ostatní.



  • Share:

You Might Also Like

4 komentářů

  1. Odpovědi
    1. Pravděpodobně čas. Taky mi hodně během toho trápení přeplo v hlavě a já začala jinak přemýšlet. Tím se všechno vyřešilo :)

      Vymazat
  2. Obdivujem ťa za to, že si o tom napísala článok. Chápem ťa. Depresia je niečo hrozné, zviera ti to hrdlo, dusí ťa to a ty nemôžeš dýchať. Tiež mávam zlé obdobia.. mám nízke sebavedomie a rozhodí ma aj úplná blbosť.. Stále sú však predo mnou ďalšie prekážky, ale do svojho života sa snažím vnášať viac pozitív :)

    Wear the Confidence

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju :) Už to je věc se kterou jsem se smířila a považuju ji za součást svýho života za kterou se nemusím stydět...

      Vymazat