Tvorba rozhovoru aneb moje maturitní práce

15:42:00



V několika článcích jsem už zmiňovala, že jsem byla dělat rozhovor jako svou maturitní práci. A proto jsem se vám rozhodla sepsat článek o tom, jak celý rozhovor vznikal a jak těžký je najít ochotnýho člověka, kterej se s vámi rád sejde.

Tenhle úkol jsme měli zadanej zhruba od října minulýho roku, takže vlastně od začátku čtvrťáku. Upřímně jsem z toho v první chvíli úplně nadšená nebyla. Nechci se nijak angažovat v tom jejich školním rádiu, protože ho vlastně ve výsledku nikdo neposlouchá a stejně z toho dělají, jak kdyby žádný jiný rádia neexistovala. A navíc jsem hroznej nervák a nerada trávím čas s lidmi. A neptejte se, proč jsem teda na žurnalistice, jsem tam vlastně už tak omylem, protože když jsem si uvědomila, že tohle dělat nechci, tak už bylo pozdě změnit školu.

Nicméně jsem hned začala vymýšlet s kým ten rozhovor vlastně udělám. A k mýmu štěstí jsem už v listopadu i měla domluvenýho kamaráda, kterej hraje v kapele. Jenže nám nevycházely termíny, a tak z toho padlo a pro mě ten kolotoč začal znovu. Zadařilo se mi a já se domluvila s jedním youtuberem. Hodně známým, ale zmiňovat ho nebudu právě kvůli následujícím řádkům. Tak jsme se domluvili, že se sejdeme následující týden, jenže on odletěl někam do pryč a od tý doby se mi neozval. Psala jsem mu všude - na fan mail, na pracovní email, facebook, ale nikde se mi nedostalo odpovědi. Během tý doby jsem napsala ještě dalším dvoum lidem, kteří mě kompletně zignorovali a neodepsali. A to pozor, jednomu jsem psala na facebook a ten si to dokonce přečetl, ale k odpovědi se už neměl.

Po tom, co jsem zažila tolik odmítnutí a ignoru, jsem si už myslela, že to nezvládnu. Měla jsem už vymyšlený otázky, profil, všechno a stejně jsem to musela všechno zahodit a začít odznovu, což mi akorát přidalo práci navíc.

A tak jsem se rozhodla napsat Filipovi Vlčkovi (ex Koblížci) z John Wolfhooker, kterej je shodou okolností i můj kamarád. Abych pravdu řekla, tak Filda byl pro mě už od úplnýho začátku první volbou, jenže jsem chtěla zkusit někoho s kým se neznám, abych zjistila, jak to zvládám. Filda souhlasil a já o jarních prázdninách vyrazila do Prahy, kde jsem se s ním měla sejít.

Dobrodružství to bylo, to vám povím. Jela jsem z Florence do jeho školy a kdyby mi nenapsal takovou krásnou dlouhou zprávu s popisem, kudy a kolem čeho mám projít, abych se dostala na zastávku, tak bych tam byla ještě dneska. Do jeho školy jsem dorazila po jedenáctý a bylo to docela o fous, protože Fildovi začínala ve dvanáct hodina zpěvu.

Šli jsme do jedný volný učebny, kde jsme se pohodlně usadili a rozhovor mohl začít. Asi první tři otázky jsem byla hrozně nervózní (což ale stejně slyšet nejde, protože můj hlas zní všude stejně hnusně), ale potom jsem se uvolnila a byla to krásně strávená zhruba půl hodina.

Ačkoliv se mi do toho od samýho začátku moc nechtělo, tak to byla pro mě moc příjemná zkušenost a jsem ráda, že jsem si to mohla zkusit. Ono to totiž přátelé není tak jednoduchý, jak se zdá.

You Might Also Like

3 komentářů

  1. Ja by som žurnalistiku chcela veľmi študovať:) Ale taktiež som dosť nervák:D Aj keď sa v poslednej dobe celkom kludním:) Ani to tak vôbec nevyzerá, že je rozhovor ťažká vec a pritom je za tým toľko práce

    Saja Frey Blog

    OdpovědětVymazat
  2. To bych taky vůbec nechtěla dělat :D Ale je super, že se ti to nakonec líbilo, tak je to většinou :)

    Můj blog: Cosmokočka

    OdpovědětVymazat

OBLÍBENÉ ČLÁNKY